ktera se mrcha najednou cítila provinile

29. července 2013 v 22:57 | Delzí. |  kterak
Po hodně dlouhé době jsem dnes viděla pana Čajovníka. Ten mě jako budoucí spolumaturant z chemie požádal o zapůjčení všech mých chemikálních sešitů z naší gymnaziální éry a konečně se dokopal k tomu, aby si pro ně přijel. Pan Čajovník je nad míru úžasný. Asi nejlepší věc na něm (kromě jeho šibalského úsměvu , inteligence a chování gentlemana) je to, jak skvěle umí vařit. Nicméně my dva spolu sdílíme jen jedinou lásku - lásku k čaji (odtud také jeho krycí jméno). Jsme a budeme pouze přátelé (je příjemné vědět, že v tomto případě se to prostě nezvrtne). Chvíli jsme ještě seděli u nás před domem a povídali si, pan Čajovník měl jít k panu VV, který bydlí přes ulici. Pan VV patří mezi ty lidi, u kterých víte, že když se řekne sraz ve 4, tak máte minimálně do půl 8 čas.

Rozhovory s panem Čajovníkem mě baví. Vždycky má v kapse nějakou historku, kterou pobaví. Všechno bylo v pohodě, dokud se od tématu "Rumunsko" (kde strávil týden na začátku léta) pan Čajovník nedostal k tématu "pan Rohožka" - můj ex. Vrátím se teď trochu do minulosti. Pan Rohožka je neuvěřitelně hodný, vtipný a udělal by pro vás všechno, co by vám na očích viděl. Vždycky pro mě byl spíš jen kamarád. Ačkoliv nejprve nesl rozchod hodně těžce (a já jsem si dodnes jistá, že mě uvnitř k smrti nenávidí), po hodně dlouhé době jsme spolu byli schopni docela dobře vycházet, smát se a připíjet na zdraví našich kamarádů. Ačkoliv kluci panu Rohožkovi stále někoho dohazují, on odmítá. Jako kdyby se zasekl. Od té doby, co jsme se rozešli, žádnou neměl. Pan Čajovník čekal nějakou reakci. A já nemohla najít žádná slova. Před očima jsem jenom viděla, jak se na mě pan Rohožka dívával. Jak byl šťasný.

Naučila jsem se ničeho nelitovat. nemá cenu si vyčítat něco, co už je nezměnitelné, obzvlášť pak, pokud jsem to v danou chvíli chtěla. Je ovšem jedna vzpomínka, jeden člověk, který ve mne vzubuzuje vinu. Jediná věc, které v životě zatím lituji, je, že jsem tak moc ublížila panu Rohožkovi. Strašně moc bych si přála, aby aspoň tušil, jak moc mi na něm záleželo. Záleží. A že to, co jsem mu provedla, nebudu nikdy s to si odpustit.

Bílé house, které mi dnes přišly. Opožděný dárek pro slečnu Flákače k narozeninám.

btw, taky u vás byla taková brutální bouřka?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥Lara ♥Lara | Web | 30. července 2013 v 10:34 | Reagovat

Taky se nemůžu dočkat další série 2BG, a jsem taky hlavně strašně ráda, že jí potvrdili :D

2 nikka nikka | Web | 30. července 2013 v 18:14 | Reagovat

Já doufám no, že mě  O. nemá jen pro "srandu králíkům" :-D
A růže držej! (však se říká, že pokud jsou z lásky, vydrží dlouho) :-D

Jinak.. myslím, že takovou Rohožku má každý. Fakt že jo. Občas musíme lidem ublížit. Ty ses s ním rozešla nějak.. škaredě? Protože jestli ne, nemáš čeho litovat. On se přes tebe přenese a najde si další holku, bude šťastnej a tebe to nebude muset trápit:-)

3 Infinity Infinity | Web | 31. července 2013 v 21:01 | Reagovat

Já jsem si prošla úplně tím stejným, čím ty. Jednou jsem se s jedním klukem prostě musela rozejít, protože to jinak nešlo a tím pádem jsem mu hrozně ublížila.. Přeci se do něčeho nemůžeš nutit.
Prostě si to sama sobě musíš odpustit a uvidíš, že on jednou bude šťastný. Přebolí ho to.

4 the lizz. the lizz. | Web | 2. srpna 2013 v 15:34 | Reagovat

Opožděně děkuji za přání:)

Jinak - ničeho nelituj. I když jsi mu možná zlomila srdce, jeho to přejde :D Každýho to přejde. Každá holka jednou lomí srdce, tak to prostě je - je to život. A není co si vyčítat:D:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama