Srpen 2013

kterak jsem byla (rádoby) umělcem

6. srpna 2013 v 3:55 | Delzí. |  kterak
S tím optimismem jsem to v minulém článku nějak přepískla. Aspoň tak dnes soudili všichni kolem mě (nevědíc o existenci jakéhosi článku) a snažili se mě prostě a jen nasrat. Ne, nejde to říct jinak. A tak jsem se potřebovala uklidnit. Po dlouhé době jsem zase šáhla po pastelkách a mikrotužce. Nejsem žádný malíř, kreslíř, ani žádný jiný z poddruhu umělců. Nemá to správné proporce, nemá to nic. A hlavně to nemá oči! Protože ty já prostě neumím, takže se těch mých postaviček bez oken do duše nelekejte.



Pokus o dva slavné. Asi nepoznatelné. A díky mému neschopnému mobilu vizuálně značně deformované. Ale což.

×

Věcí jsem nakreslila daleko víc. Ale protože můj foťák (mobil :D) se mnou už dále odmítl spolupracovat a zřejmě usoudil, že už je toho jaksi moc, tak následuje poslední, skandální odhalení. Na dalším obrázku jsem "já" (celá šišatá, rozpláclá, bezoká a s podivnou černou čmouhou u pusy, která vznikla kvůli zradě gumy. Prostě jsem to celkově nevychytala, no). A se "mnou" je tam pan.. Ještě nevím, jak ho pracovně pojmenuju zde ;).


Krásnou čtvrtou hodinu ranní!

kterak šlo všechno až příliš hladce

5. srpna 2013 v 2:21 | Delzí. |  kterak
Mezi svými přáteli si teď připadám trochu jako bílá vrána. Všechny trápí celoživotní krize a já mám radost z toho, že mi panáčkové hospodského fotbálku svým prasečím výrazem připomínájí našeho pana ředitele. Všechno držím na hodně povrchní úrovni, tak aby mě nic nemohlo ranit. A nic mě netrápí. Že je půlka práznin pryč? No a. Že nemám kluka a upřímně ani nijak žádného nehledám? No a. Že jediný, který by to mohl změnit, se nám zamilova do jiné? No a. Že a jsem dnes viděla film, který se posunul na 1.místo největších blbostí (Pacific Rim)? No a. Že ten zájezd na Ibizu stejně nevyhrajem? No a co. Že při rozjíždění před kruháčem zařadím 3 místo 1 a chcípne mi to? Stane se. Že mě z fleku nenapadá žádný závážný problém, který bych tu mohla použít? Jedině dobře.

Tuhle flegmoušskou náladu pracovně nazývám "Bitch please mood". Zkuste najít něco, čím byste mě rozhodili, a já vám garantuju, že se vám to nepovede. Asi za měsíc se budu chystat do Anglie. A pokud jde o léto a prázdniny, můj diář není zrovna prázdný a jsem si jistá, že ty akce budou stát za to. Dokonce mě čekají ještě dva nebo tři fesťáky, které tak nesnáším (pro vendy: tohle je práce zoelly :D). Prostě věřím, že to bude bájo.


V těch nejkrizovějších, nejčernějších dobách jsem nevěřila, že stav "hepy jak dva grepy" by mohl být otázkou volby či rozhodnutí a všechny ty optimismem nabité bláboly, které něco takového tvrdily, jsem nenáviděla ze všeho nejvíc. Uvědomění, že život není film, že pokud sami něco neuděláte, žádný obrovský zvrat k lepšímu zásluhou prince na bílém koni, poštovního holuba nebo prince zakletého v poštovního holuba prostě sám od sebe nenastane.
Zeptejte se sami sebe. Chcete být šťastnější? Ano? Skvěle. A co/kdo vám v tom brání. Nejste to náhodou vy sami?
Teď si pojďme hezky zaoptimističit nad nějakými motivačními obrázkobláboly